Trénink jazykových schopností podle D.B. Elkonina

O podstatě této metodiky:

Od osmdesátých let 20. století se vědci v oblasti výzkumu jazyka a gramotnosti v západních zemích zajímají o jev, který má klíčové postavení mezi procesy důležitými pro čtení a psaní - o fonematické uvědomování. Mnozí významní autoři citují jméno ruského profesora vývojové psychologie D. B. Elkonina, který jako jeden z prvních odhalil vztah mezi uvědomováním si hláskové struktury slova a schopností číst a psát a vytvořil originální metodu k podpoře této schopnosti u dětí. Na rozdíl od tradičních přístupů (analyticko-syntetické metody a globální metody) formuje tato metoda u dítěte základní mechanismus čtení na základě poznání zvukové struktury mateřského jazyka. Až poté, kdy dítě získá plnou vědomou orientaci ve zvukové struktuře jazyka, začíná se seznamovat s písmeny. Teoretickým opodstatněním Elkoninova přístupu je skutečnost, že grafémy jen abstraktně, "uměle" reprezentují fonémy. Ty jsou na rozdíl od grafémů přirozenými, " reálnými" stavebními prvky mluvené řeči dítěte. Jazyk je tak dítěti představován jako zvukový systém, který má svou grafémovou podobu v psané řeči. Takto dítě snadno porozumí, proč se vlastně napsaná slova skládají z určitých řetězců jednotlivých písmen a jaká je "hodnota" každého písmena.

Současné výzkumy čtení ukazují, že jazykové schopnosti mají při čtení klíčové postavení. Dobré čtenáře charakterizuje dobrý jazykový cit, dobré porozumění řeči a dobré fonematické schopnosti.

Zvlášť důležitá úloha se připisuje fonematickému uvědomování.

Fonematické uvědomování je schopnost vědomě pracovat se segmenty slov na úrovni fonémů, uvědomovat si zvukovou strukturu slov, identifikovat pořadí zvuků řeči, uskutečňovat hláskovou analýzu, syntézu i složitější manipulace s hláskami (například přidat, odebrat, změnit pořadí hlásek ve slově).

U dobrých čtenářů byly současně zjištěny vysoce rozvinuté fonematické schopnosti. A naopak, absence těchto schopností se zjistila u negramotných dospělých. Výuka čtení a psaní přirozeně také posiluje schopnost fonematického uvědomování.

Jestliže víme, že se fonematické schopnosti významně podílejí na kvalitě čtení, logicky z toho vyplývá, že jejich systematickým tréninkem v předškolním věku stimulujeme u dítěte tzv. předčtenářské dovednosti, resp. působíme preventivně proti možnému selhání ve škole. Zvlášť důležitý je takový trénink u dětí, které jsou "kandidáty" na slabé čtenáře nebo na vývojovou poruchu čtení - dyslexii. Jsou to zejména děti s deficity v oblasti mluvené řeči v předškolním věku, tedy logopedická klientela z řad předškoláků, ale i děti s nerozvinutým jazykovým citem nebo jinými vývojovými deficity. Především pro tyto děti byl vyvinut tento program – aby se snížilo riziko jejich selhání ve škole. Tento stimulační program jazykové výchovy je užitečný pro každé dítě předškolního věku.

V analyticko-syntetické metodě, která se převážně v českých školách uplatňuje, je předmětem učení vztah písmeno - hláska. Hláska se vyčleňuje jen proto, aby byla označena písmenem. Čtení potom probíhá tak, že ke grafému je přiřazena hláska a vyslovením řetězce hlásek vzniká slovo. Prvňáčci se přirozeně dělí na ty, kteří už umějí číst, a na ty, kteří ještě číst neumějí.

Elkonin však vycházel ze struktury jazyka a z funkce fonému v kontextu slova. Fonémy si dítě osvojuje dřív než grafémy. Jedině úplná orientace ve zvukové struktuře slov umožní dítěti jejich správnou a snadnou grafémovou reprezentaci. V jeho metodě neexistuje věčný problém rozlišovat v procesu výuky čtení v první třídě děti na čtoucí a nečtoucí. Všechny děti se učí o jazyku nové věci. Učí se řešit jazykové úkoly, hrají jazykové hry, luští hlavolamy.

Správná řešení potom aktivně hledají ve zvláštnostech jazyka.

Psycholingvistický princip metodiky spočívá i v tom, že se děti neučí identifikovat hlásky na základě jejich frekvence v jazyku, tedy ne v "praktickém pořadí", například nejdřív A, E, O, M, L a později další. Učí se je poznávat systémově, v dichotomii: rozlišují samohlásky a souhlásky, krátké samohlásky a dlouhé samohlásky, tvrdé souhlásky a měkké souhlásky. Osvojí si přitom pojmy jako slabika, hláska, samohláska, souhláska atd. Učí se také chápat, že foném má distinktivní (rozlišovací) schopnost. Záměna jednoho fonému ve slově za jiný mění význam slova (les - pes) anebo formu slova (ruka - ruky). Takto děti získají hlubší vhled do struktury jazyka.

Celá metodika je vytvořena formou hry "v krajině slov a hlásek". Obsahem hry je učení o jazyku. Cílem hry je to, aby dítě získalo novou představu o slově. Aby učení bylo hravé, vystupují tu postavy napomáhající dítěti zformovat si nové, abstraktní jazykové pojmy. Jsou to Mistr Slabika, Mistr Délka, Hlásulky, Hláskojedi, kamarádi Tap a Ťap.

Další zvláštností učení podle Elkonina je rozvíjení osobnosti dítěte, jeho pozornosti, sebekontroly a samostatného, kritického myšlení. V metodice jsou proto zařazeny úkoly, které nemají řešení, úkoly s nedostatečnými údaji a také "chytáky" označované jako "past". Metodika také rozvíjí kooperativnost: děti spolupracují ve dvojicích i ve skupinkách, nacházejí společná řešení, soutěží, vzájemně si pomáhají.

Když se předškoláka zeptáme, které slovo je delší, zda slovo had, anebo slovo žížala, odpoví had. Neumí ještě oddělit formální strukturu slova od jeho významu, přirozeně se orientuje na význam. Naším cílem je, aby dítě získalo představu o slově jako o formě, která nese význam, a umělo se orientovat v jeho hláskové struktuře. Potom bude umět dobře číst a psát.

Slabikování je pro dítě přirozený jazykový jev. Souvisí s citem pro melodii a rytmus řeči, který se vyvíjí poměrně brzy. Proto začínáme s dělením slova na slabiky. Rozlišování hlásek a práce s hláskami je podstatně složitější, hláska je pro dítě čistá abstrakce, která se dá těžko uchopit. Mnoho dětí zná písmena, ale nerozeznává hlásky. Je to jiná realita. Přebudovat přirozenou slabikovou strukturu ve sluchovém vnímání dítěte na "umělou" hláskovou je složitý proces. Řečový signál je nepřetržitý, ale ne plynulý. Svědčí o tom rozmanité záznamy a akustické analýzy. Řečový signál je i variabilní: tatáž hláska má různé podoby v závislosti na hláskovém okolí a návycích mluvčího. Určováním hlásek se řečový signál rozpadá na samostatné jednotky.

Proto se v metodice věnuje velká pozornost identifikaci hlásek ve slovech.

Trénink fonematického uvědomování má čtyři etapy, rozpracované do 32 lekcí.

  • 1. Představa o slově, slabičná analýza slov (4 lekce)
  • 2. Hlásková analýza slov (12 lekcí)
  • 3. Samohlásky a souhlásky, krátké a dlouhé samohlásky (10 lekcí)
  • 4. Měkké a tvrdé souhlásky (6 lekcí)

Metodika je sestavena především pro děti předškolního věku s přiměřeným intelektovým potenciálem. Spolupráce s rodiči dětí je vítaná, významně totiž ovlivňuje dosažené výsledky.

Objektivně byla potvrzena vysoká účinnost použitých metod i subjektivní spokojenost na straně uživatelů a rodičů dětí.

Pozitivní výsledky objektivního měření efektivity se potvrdily jak u dětí bez diagnózy v běžných mateřských školách, tak u skupin dětí s různými vývojovými poruchami. Šlo především o děti s diagnózami narušený vývoj řeči, dyslalie, ale měli jsme i několik dětí mentálně retardovaných. Pro děti s vývojovými poruchami má trénink, zdá se, ještě větší význam než pro děti bez diagnózy, protože mnohé z nich "vytáhne" až na úroveň "normy".

Trénink probíhá ve skupině. Nová skupina bude otevřena vždy po přihlášení minimálně 4 dětí. Cena kurzu (32 lekcí + pracovní sešit) je 3500,- Kč.